Bonface má práci

Minule jsem psala, že jeden s chovanců domova utekl i s kolem...všechny zprávy z Kakamega však nejsou tak špatné! Nejstarší chovanec domova, Bonface, z domova odešel, ale proto, aby se osamostatnil. Díky dárci z České republiky se mu podařilo odkoupit si malý obchůdek v Nairobi a vydělávat si na své živobytí! Teď už tam má zásoby a obchod pomalu jede...s radostí sledujeme, jak se mu daří a vyprošujeme pro něj moudrost do všech kroků!

Bonface je také mým kontaktem s dětmi v Kakamega. Posílají všem "Jambo" (ahoj)! Daří se jim dobře a stále jim moc chybím...tak jako ony mně!

Last time I wrote, that one of the kids in the home run away with a bike...but all the news from Kakamega are not so bad! The oldest boy from the home, Bonface, left home, but because he started to live by his own. Thanks to a donor from the Czech Republic he could buy a little shop in Nairobi and started to make his living! Right now he has some supply there and the business is going step by step...we just watch with a joy how is he doing and pray for much wisdom in every his step!

Bonface is also our contact with the kids in Kakamega. They are sending their "Jambo" (hi)! They are doing fine and they miss me a lot as I miss them!

Bonface ve svém obchůdku

Červnové pozastavení

Ahoj všem příznivcům! Dlouho jsem se neozvala...na Facebooku občas něco, ale tady to trošku vázne...posílám proto nějaké nové informace...

Minulý týden mi přišla obálka plná dopisů, které mne rozesmutnily, ale také potěšily. Hlavně mi psaly, abych se vrátila...takže...voda tam stále teče, sprchy sprchují, matrace jsou na místě, jedno kolo stále jezdí, to druhé jezdí také, ale asi úplně někde jinde, neboť si ho „půjčil“ jeden chovanec, který na něm ujel z domova...snad kolo i jeho najdou.

To nás pomalu přivádí k transportu v Keni, o kterém bych vám chtěla napsat. Keňa je velká země a přeprava je více než nutná. K tomu se používá letecká doprava, ale tu si může dovolit jen málokdo a v Kakamega (oblast s cca 1,5 mil. obyvatel) byla letištní hala velká jako naše kuchyň (a ta není jako mošnovská!), dráha s posekanou trávou a pasoucí se krávou...(jen občas).

2 měsíce doma...

Čas letí a už to skoro budou dva měsíce, co jsem doma z Keni. Dostala jsem zprávu , že mi děti psaly hned po mém odjezdu, ale dopis zatím nedorazil... Z mailů a telefonů mám informace, že se jim daří dobře a vzpomínají. Věřím, že to, co se za ty 4 měsíce podařilo, jim usnadní život a posune je dál...i kus mého srdce s dětmi zůstalo! Doufám, že se za nimi jednoho dne budu moci opět vypravit!

Finally at home ...

On Monday evening I returned home, the family prepared fro me a nice welcome ... In my room I had a Christmas tree, there was a lovely birthday cake and lots of presents and a warm embrace of my parents and friends ... But I must to say something about the last week in Kakamega ... I had too much work and I did not have the time and could not send any photos, so I decided to write you from home ... Since Monday they start to make wardrobes ... First we had to buy the material - this took us all morning, then Waresson began to hammer nil after nail, knock, knock, knock, "polo, polo" - that is in African "slow, cool" ...You see the results in the pictures ... We also finally hung on the wall the pickpockets, who were produced by my mom and children from an orphanage in Pribor (Czech Republic) ... The children all liked it!  

Tak konečně doma ...

V pondělí večer jsem se vrátila domů a čekalo mne pěkné přivítání... V pokoji jsem měla vánoční stromeček, čekal mne krásný narozeninový dort a spousta dárků a vlídná náruč rodičů a přátel...
le ještě vám musím něco povědět o posledním týdnu v Kakamega... Měla jsem toho moc a neměla jsem čas a nešlo mi posílat fotky, takže jsem se rozhodla, že vám napíšu z domu... Od pondělí se dětem začaly montovat skříně... Nejdříve jsme museli koupit materiál, to nám zabralo cele dopoledne, potom dělník Waresson začal pracovat a zabíjet hřebíček po hřebíčku, ťuk, ťuk, ťuk, pole, pole - to znamená po africku "pomalu v pohodě"... Výsledky jsou na fotkách... Taky jsme na stěnu pověsili konečně kapsáře, které vyrobila moje mamka s dětmi z dětského domova v Příboře... Dětem se všecko moc líbilo!

Jak mne doma přivítali...How they greet me home...

Obejmutí s mamkou

Všechno vymalováno...all is painted

Koupelna jako nová