Minulý týden mi přišla obálka plná dopisů, které mne rozesmutnily, ale také potěšily. Hlavně mi psaly, abych se vrátila...takže...voda tam stále teče, sprchy sprchují, matrace jsou na místě, jedno kolo stále jezdí, to druhé jezdí také, ale asi úplně někde jinde, neboť si ho „půjčil“ jeden chovanec, který na něm ujel z domova...snad kolo i jeho najdou.
To nás pomalu přivádí k transportu v Keni, o kterém bych vám chtěla napsat. Keňa je velká země a přeprava je více než nutná. K tomu se používá letecká doprava, ale tu si může dovolit jen málokdo a v Kakamega (oblast s cca 1,5 mil. obyvatel) byla letištní hala velká jako naše kuchyň (a ta není jako mošnovská!), dráha s posekanou trávou a pasoucí se krávou...(jen občas).
Hlavním dopravním prostředkem jsou kola, tzv. boda-boda, a to je kolo, kde sedí řidič, který se neustále směje, aby přilákal zákazníky a má tam sedátko, kde naloží člověka a nebo náklad (viz foto). Zajímavé je, jak jsou řidiči oblečeni: mají oblekové kalhoty, pěkné košile, vozí si kapesník, kterým si stírají pot a barevnou čepičku. Na boda-boda jsem jela jen jednou, ale zato jsem měla svého řidiče Petera, který mi pravidelně vozil věci pro děti – oblečení, jídlo... Stačilo zavolat a Peter se objevil, naložili jsme náklad (např. i matraci) a jelo se. Měl mne moc rád, protože jsem mu dobře platila J Na vlastní transport jsem používala motorky piky-piky. Jakmile jsem vyšla z domova, asi 5 motorek už bylo v pozoru a řidiči jen čekali, koho si vyberu. Cesta do Kakamega stála 50 KES (což je 10 Kč). Kolem Vánoc jsem jim něco přidala...na piky-piky jsem jela na kliniku, když jsem měla záchvat malárie. Ve větru mi jen vlála sukně...Další oblíbený dopravní prostředek je matatu – což je minibus, který je tak pro 12 lidí, ale běžně v něm jezdí (no, jezdí, spíše z něho trčí) cca 20 lidí. Jednou jsem tam jela s darem od jedné rodiny – živým kohoutem – který mi pod nohama kykyrykal. Nikoho to neudivovalo, neboť je to zcela běžné. Autobusy, např. Eldoret Express se podobají našim, jen klimatizaci tvoří díry v oknech, pérování dokonalé – nahrazují trampolíny, běžně skáčete půl metru, někdy i více. Je to způsobeno keňskými cestami, které mají díry velké jako ementál...navíc jsou autobusy pomalé, cesta z Kakamega do Nairobi, která je 400 km, mi trvala 12 h!
Nejoblíbenější a nejlevnější transport jsou vlastní nohy, lidé mají i auta, osly, vozíky, ale pěšky dojdete někdy nejdále a nejrychleji! Ženy k nošení používají vlastní hlavu, muži to nesmějí, ale měli bystě vidět, jak se ženy krásně nosí! Paráda!
Zvu vás na letní kemp od 17. do 23.7. s rodilými mluvčími ze Severního Irska s výukou angličtiny, kde budu mít keňský večer s povídáním! Více na: http://viafamilia.cz/kempy-2011
Žádné komentáře:
Okomentovat