úterý 24. května 2011

2 měsíce doma...

Čas letí a už to skoro budou dva měsíce, co jsem doma z Keni. Dostala jsem zprávu , že mi děti psaly hned po mém odjezdu, ale dopis zatím nedorazil... Z mailů a telefonů mám informace, že se jim daří dobře a vzpomínají. Věřím, že to, co se za ty 4 měsíce podařilo, jim usnadní život a posune je dál...i kus mého srdce s dětmi zůstalo! Doufám, že se za nimi jednoho dne budu moci opět vypravit!

Tentokrát jsem si pro vás připravila pár informací o tom, jak to v Keni vypadá. I když jsem měla jen minimální možnost podívat se na různá místa, pár věcí jsem poznala.  Především je to moc krásná země! Na severu a severovýchodě jsou pouště a polopouště. U pobřeží je podnebí horké a vlhké. Období dešťů zde převládají v březnu, dubnu, květnu, listopadu a prosinci (toho jsem si užila!). Vlhkost je opravdu vysoká, skoro se nedá dýchat, ale po deštích se všechno krásně zazelená. V letošním roce však srážek bylo méně a na mnohých místech se neurodilo, takže v četných místech je sucho a hlad. Řeky jsou plné pouze v období dešťů.







Při pobřeží Indického oceánu a na východě se rozkládá rozsáhlá nížina, která se v severní části rozšiřuje daleko do vnitrozemí. Zbytek území tvoří rozsáhlé plošiny. Nejvyšší hora je Mount Kenya (5199 metrů) – podle ní se Keňa jmenuje. Keni také patří úpatí nejvyšší hory Afriky Kilimandžáro. Z jezer je nejznámější Viktoriino jezero (to jsem měla možnost vidět!), které je také hojně navštěvováno turisty. Další oblíbenou turistickou destinací je Kakamega Forest (deštný prales), který je právě u města Kakamega. Tam jsem se také jednou podívala!

Žádné komentáře:

Okomentovat